Das „Projekt-Bremen-Böhmen“
hat 2009 sein
10-jähriges Jubiläum

Tilman Rothermel / Václav Malina,
Direktor der Städtischen Galerie Pilsen

Alles begann 1999. In diesem Jahr kamen in Pilsen beim
ersten Symposium „Topografie des Gedächtnisses“
Künstler und Künstlerinnen aus Prag und Pilsen mit
Künstlern aus Bremen zusammen. In den historischen Pil-
sener Fleischmarkthallen trafen sich für drei Tage Jindřich
Zeithamml, Jiři Voves, František Svátek, Milan Maur, Moni-
ka Immrová, Miroslav Pacner, Gazmend Kalemi, Gotthart
Kuppel, Joachim Pohlenk, Thomas Recker, Tilman Rother-
mel und Wolfgang Schmitz. Im Begleitprogramm thema-
tisierten tschechische und deutsche Wissenschaftler die
verdrängte und vergessene Geschichte der zwei Nachbarn.
Ein halbes Jahr später folgte eine Ausstellung in der West-
böhmischen Galerie in Pilsen. Und 2001 wurde eine große
Gegenausstellung im Havenspeicher Vegesack ausgerichtet,
auch hier wieder zum Thema „Topografie des Gedächt-
nisses“. Die bereits beteiligten Künstler und Künstlerinnen
luden jeweils Wahlverwandte zur Teilnahme ein¹.
Diese Zusammenarbeit war der Nährboden für das Projekt
Bremen-Böhmen. Der Grundgedanke der kleinen Künstler-
gruppe war, ein Forum in der Tschechischen Republik für
Kunst aus Bremen zu suchen und Kontakte zu tschechi-
schen Künstlerkollegen und -kolleginnen zu knüpfen². In
der Lithografiewerkstatt ts-art-print in Prag wurde gearbei-
tet, die Gruppe organisierte Ausstellungen in Karlsbad,
Třeboň und Vrchlabi. Der Kontakt zu einer Künstlergruppe
aus Olomouc in Mähren führte 2004 zu einer Ausstellung in
der Galerie G in Olomouc³. Noch im gleichen Jahr organi-
sierten wir eine dreiteilige Ausstellung der mährischen Kün-
stler im Atelierhaus Friesenstraße, in der Friedensgemeinde
und in der GALERIE am schwarzen meer in Bremen.
Auch der Verein Porta Bohemica e.V. unterstützt den Aus-
tausch. Einmal pro Jahr werden Werke tschechischer Künst-
ler oder Künstlerinnen in der GALERIE am schwarzen meer
in Bremen vorgestellt. Eliška Konopiská, Ivan Králík, Miro-
slav Kolář, Josef Zlámal oder bereits international bekann-
te Künstler wie Roman Franta, Tomáš Lahoda und Václav
Malina stellten hier aus.
Václav Malina, der schon 2001 in der Bremer Ausstellung
im Havenspeicher dabei war, ist der Gründer und spiritus
rector der tschechischen Künstlergruppe „Pilsener Schaum“.
was liegt also näher als zusammenzuarbeiten. Václav Mali-
na nutzte seinen Aufenthalt 2006 in Bremen, um mit den
Bremer Künstlern und dem Leiter der Städtischen
Galerie Bremen, Prof. Dr. Hans Joachim Manske in Kontakt
zu treten. Die Kooperation zwischen dem „Pilsener Schaum“
und dem „Projekt Bremen-Böhmen“ war geboren. Im Som-
mer 2008 fand dann in der Städtischen Galerie Pilsen unter
dem Titel „Bremen wodu“ (der Name ist einem Gedicht
von Helmut Heißenbüttel entliehen) eine Ausstellung von
17 Bremer Künstlern und Künstlerinnen statt. Die bisher
noch recht kleine Bremer Gruppe hatte sich für dieses neue
Projekt deutlich vergrößert. Es war auffallend, wie stark das
Interesse an einer Ausstellungsmöglichkeit in der
Tschechischen Republik war. Es ging aber nicht nur um
einen neuen exotischen Ort in der Vita. Denn die Bremer
Gruppe nahm die Eröffnung der Ausstellung zum Anlass, die
Kollegen in der westböhmischen Region und deren Ateliers
zu besuchen. Die ersten Gespräche zu möglichen
künstlerischen Kooperationsvorhaben wurden geführt,
Ideen entwickelt. Ein reger künstlerischer Austausch
begann. Mehrmals kamen die Kolleginnen und Kollegen aus
Pilsen nach Bremen. Ein Ausstellungstitel wurde gefunden.
Wieder mal diente ein poetischer Text als Vorlage, diesmal
ein Gedicht von Ingeborg Bachmann.

Das Vorhaben „Böhmen liegt am Meer“ baut auf dem Pro-
jekt „Bremen wodu“ auf und setzt die inzwischen langjähri-
ge Tradition der kulturellen Kontakte seit 1999 fort. Dabei
ging und geht es auch immer um das Kennenlernen der
geschichtlich bestimmbaren Positionen, also der „Topogra-
phie des Gedächtnisses“ und die gegenseitigen künst-
lerischen Antworten, die es darauf zu finden gilt.
Der Kontakt zwischen den Bremern und den bildenden Kün-
stlern und Künstlerinnen aus der Region Pilsen wurde über
alle Schwierigkeiten hinweg - insbesondere die räumliche
Trennung und die sprachlichen Barrieren - weiter intensi-
viert. Und die gemeinsamen, oft anstrengenden, aber oft
genau so wunderbaren Arbeitsphasen, wie z.B. bei dem
Projekt „Tilman Rothermel zeigt Anna Kocourková den Weg
zum Meer“ oder dem Martin Buber Projekt von Werner Hen-
kel und Petr Jindra, bereicherten alle Beteiligten. Spannend
dabei ist besonders auch die Tatsache, dass hier Kooperati-
onen zustande gekommen sind zwischen
Künstlerinnen und Künstlern, die sich vorher überhaupt
nicht kannten. Mancher hat lernen müssen gegenüber
den Besonderheiten einer vielleicht doch anderen Kultur
Respekt zu entwickeln und ihre Eigenheiten zu achten, die
sich durchaus im Titel des Buches4 „Perfekt geplant oder
genial improvisiert“ von Sylvia Schroll-Machl wiederfinden
lassen.

Inzwischen arbeiten über 30 Künstlerinnen und Künstler an
dem Projekt „Böhmen liegt am Meer“. Sie repräsentieren
jeweils wichtige künstlerische Positionen, und der
Austausch geht quer durch die Nationalitäten und Generati-
onen. Diese Auseinandersetzung in einem zusammen-
wachsenden Europa und in einer globalisierten Welt ist
für die Künstler und Künstlerinnen eine zentrale Aufgabe.
Unser Schwerpunkt liegt in der Erforschung des Verbinden-
den der beiden Nachbarn, das in den Kunstprojekten zum
Ausdruck kommt. Dies könnte, so hoffen wir, auch für das
Publikum ein beispielhafter Beitrag zum Wohle des Zusam-
menseins in Europa sein. Und natürlich ist unser Ziel,
Voraussetzungen für weitere intensive künstlerische Begeg-
nungen zu schaffen. - Für die nächsten zehn Jahre.


¹ Claudia Medeiros Cardoso, Graziella Drössler, Mette Joensen, Renate
Paulsen, Helmut Streich, Eve-Maria Zimmermann auf der deutschen und
Vaclav Malina, Jaroslav Řehna, Miloš Šejn, Eva Prokopcová, Ivan Králik
und Vojtěch Miča auf der tschechischen Seite. Katalog: Topografie Paměti,
2000 und Katalog „Topografie des Gedächtnisses. Neue Anfänge – Deut-
sche und Tschechische Kunst“, 2001 HG: pro-tisk, Bremen; Pamět‘, Prag.
² Mit dabei waren ab Oktober 2000: Dolf Bissinger, Manfred Kiecol (bis
2003), Hermann Komar, Gotthart Kuppel, Hanns und Hiltraud Pietsch
(Hamburg, bis 2002), Tilman Rothermel und Wolfgang Schmitz (bis 2004).
2004 kamen dazu: Achim Manz (bis 2006) und Werner Henkel. Anne
Baisch und Eva Matti beteiligten sich kurzfristig ebenfalls. 2007 wurde die
Gruppe erweitert auf die Beteiligten an der Ausstellung „Böhmen liegt am
Meer“. 2008 in Pilsen waren noch dabei: Jens Bommert, Ulrike Gölner und
Robert van de Laar.
³ mit Dolf Bissinger, Werner Henkel, Hermann Komar, Gotthart Kuppel,
Tilman Rothermel, Wolfgang Schmitz und dem niederländischen Gast bram
van Waardenberg.
4
Sylvia Schroll-Machl, Ivan Novy „Perfekt geplant oder genial improvi-
siert? Kulturunterschiede in der deutsch-tschechischen Zusammenarbeit“,
Hampp, Mering; Auflage: 3. A. (2005).

Tilman Rothermel
Plzeň – Brémy

Václav Malina, ředitel Galerie města Plzně
/ Tilman Rothermel

Od roku 2000, kdy se v Plzni uskutečnila první
společná výstava českých umělců a německých
umělců z Brém na půdě Západočeské galerie
v Plzni, trvají kontakty mezi oběma uměleckými
komunitami. Ale již v listopadu roku 1999 byla
v pražské výstavní síni Paměť představena tvor-
ba Tiny Pezellen, původem z Ústí nad Labem,
která stála na začátku dlouhodobého projektu
Nové začátky (Neue Anfänge). Iniciátory
a hlavními organizátory byla tehdy společnost
pro záchranu kulturních hodnot Paměť v Praze
a kulturní agentura pro-tisk v Brémách. Jejich
iniciativa přinesla nejen společnou výstavu Topo-
grafie paměti, ale i celou řadu dalších kulturních
počinů – koncerty, přednášky, literární čtení,
promítání filmů s česko-německou tématikou,
vědecké symposium na téma česko-německých
kulturních vztahů a další, které se odehrávaly
v Plzni a v Praze. Rok na to se v Brémách rea-
lizovala další česko-německá výstava projektu
Topografie paměti s rozšířenou účastí českých
umělců. Další menší projekty, převážně indivi-
duální výstavy, se uskutečnily v následujících
letech, zejména v prostorách GALERIE am
schwarzen meer, v posledních dvou letech zaští-
tila spolupráci za českou stranu
Galerie města Plzně.
Desetiletá spolupráce mezi českými umělci
a umělci z Brém dospěla k svému vyvrcholení
výstavou Čechy leží u moře ve Městské Galerii
Brémy. Bezprostředně jí předcházela výstava
Brémy kdepaks v Galerii města Plzně v roce
2008, na které se přestavilo 17 umělců z Brém
a okolí. Zde došlo také k užším kontaktům mezi
brémskými a plzeňskými výtvarníky na vernisáži
výstavy a doprovodných pořadech k výstavě
(přednáška Vojtěcha Lahody Němečtí malíři a
česká vesnice, provedení Ursonáty Kurta Schwit-
terse Gotthartem Kuppelem), rovněž během
návštěv výstav a ateliérů v Plzni,
při společných výletech do Klatov, na Klenovou
a do Domažlic, kde byly navázány kontakty
s dalšími umělci těchto dvou menších regionů
patřících do Plzeňského kraje. Na základě těchto
setkání a společných diskusí bylo rozhodnuto, že
původně plánovaný reciproční projekt plzeňské
výstavy v Brémách s názvem Plzeňská pěna
(Pilsner Schaum), který měl premiéru v maďar-
ské Pécsi v roce 2007 (další repríza se uskuteční
v rakouském Steyru), bude nahrazen projektem
společným, na kterém participuje téměř celá
sestava účastníků výstavy Brémy kdepaks
a zhruba stejný počet umělců z Plzně a okolí.
Jako inspirativní zdroj témat k výstavě byl použit
text básně rakouské spisovatelky Ingeborg Bach-
mannové Čechy leží u moře, a výstava dostala
i stejný název. Jistě na to měl vliv i titul brém-
ské výstavy v Plzni Brémy kdepaks, který byl
převzat z titulu básně německého básníka
Helmuta Heissenbüttela.
Ukázalo se, že převzaté tituly z poezie jsou
nosné nejen pro samotné názvy projektů, ale také
obsahem básní, který do značné míry obě výsta-
vy vyjadřují a naplňují. Oba názvy v sobě nesou
provokativní otázky a následné odpovědi.
Na otázku titulu první výstavy – kde že jsou
Brémy? zněla při výstavě odpověď: no přece v
Plzni! Název druhé výstavy je odpovědí
na latentní otázku v něm obsaženou – kde leží
Čechy? Správná odpověď je u moře, alespoň
v době trvání výstavy v Brémách. Jedna z účast-
nic projektu, malířka a básnířka Květa Monhar-
tová, to vtipně obměnila výrokem Češi leží
u moře, neboť Češi se s oblibou
o dovolené povalují na mořských plážích. Ale
nejen zeměpisné hříčky a přesuny výstav, lidí a
duchovního potenciálu, který představují vysta-
vovaná díla, ale především rezonance myšlenek a
témat společných pro umělce různých národností
a z různých zeměpisných oblastí tvoří osu spo-
lečného projektu. Jestliže první výstava Brémy
kdepaks vyjadřovala odpověď na další Heissen-
büttelovu neustále se vracející otázku – co jste to
tam spolu v těch Brémách vlastně dělali?, druhá
výstava Čechy leží u moře se zabývá podstat-
nými otázkami lidského bytí, tedy otázkami
filozofickými,
a je reflexí dnešního stavu světa, který
je nám všem společný, bez rozdílu, kde jsme se
narodili a jakým hovoříme jazykem – tak, jak to
také dokonale vyjadřuje báseň Ingeborg Bach-
mannové. Někteří umělci odpovídají na výzvy
její básně hravou formou
s vypointovaným obsahem, jiní se vážně zamýš-
lejí nad dílčími tématy, v ní obsažených, mnozí
z nich zkoumají možnosti formálních prostředků
k vyjádření společných motivů či přehodnocují
výtvarný jazyk svých uměleckých protějšků,
každý se ale ubírá vlastní, individuální cestou
a přináší originální řešení toho, co bylo přede-
střeno nejen v inspirativní básni, ale také
v dialozích a společných diskusích. Vzniká tak
mnohohlas, polyfonie nebo něco na způsob
jazzové improvizace, kdy každý protagonista se
odhodlává k vlastnímu sólu a zároveň respektuje
ostatní hráče i rytmus celé skladby.
Složení umělců (jsou zde zastoupeny tři generace
žijících umělců) i jejich význam v rámci obou
regionů představuje jakýsi vzorek současného
německého a českého umění, vzorek ne sice
úplný a vyčerpávající (nenalézáme v něm např.
krajní polohy na pomezí druhů a žánrů a jsou
v něm zastoupeny více tradiční vyjadřovací
prostředky než nová média), přesto však vzorek
do určité míry reprezentativní. Důležité je, že
výstava v době svého trvání zapadá do širšího
kontextu kultury obou měst, neboť probíhá
v čase konání Dnů české kultury v Brémách,
na kterých se představí další autoři z různých
kulturních oblastí při koncertech, divadelním
představení nebo v rámci literárního večera, pře-
vážně plzeňské provenience, neboť tato výstava
i další akce reprezentují Plzeň i jako kandidáta
na titul Evropské hlavní město kultury pro rok
2015 (i Brémy v minulosti kandidovaly na tento
titul). České a zejména plzeňské kulturní milieu
se tak na čas přenese do Brém (tedy docela blíz-
ko k moři) a stane se součástí místní kultury, tak
jako se Brémy v letních měsících roku 2008 staly
součástí kultury v Plzni.
Specifické na výstavním projektu Čechy leží
u moře je, že není striktně řízen kurátorem (řeče-
no dnešní terminologií autorem výstavy), který
by vybíral díla a řadil je do určitých souvislostí,
aniž by skuteční autoři děl měli možnost se
k tomu vyjádřit, nebo, jak se často stává
na současných kurátorských výstavách, aniž by
se dokonce vůbec osobně poznali. Není ale ani
uměleckým salonem, kde by každý z vyzvaných
umělců vystavil to, co sám uzná za vhodné
nezávisle na ostatních. Podoba tohoto projektu je
dána spontánní potřebou komunikace mezi uměl-
ci, komunikace univerzálním jazykem, kterým je
právě výtvarné umění. Kurátorské zásahy
do podoby výstavy se uskutečnily až v poslední
fázi instalace, kdy je třeba respektovat určitý
prostor a limity dané technickými či jinými
možnostmi. Idea výstavy a všech jednotlivých
instalací však vychází zevnitř, od samotných
autorů exponátů. V tomto smyslu je výstava
pokusem vzepřít se kurátorskému diktátu zvenčí
a jde proti současné (módní) tendenci považovat
kurátora za nejdůležitější článek současného
umění. Pro vystavující umělce jistě bude největší
satisfakcí, když se jim podaří naplnit své vlastní
záměry. Do jaké míry je ale tento přístup nosný
a přínosný, musí ovšem posoudit jiní, publikem
počínaje a uměleckou kritikou konče.

Václav Malina, ředitel Galerie města Plzně