Kooperation Karel Kocourek - Tilman Rothermel

Tilman Rothermel zeigt Anna Kocourková
den Weg zum Meer.
Karel hatte mir einen neuen, noch besseren Fotoap-
parat gekauft. Ich fuhr zum zweiten Mal nach Bre-
men mit der Absicht zu fotografieren. Ich habe nicht
ein einziges Bild fotografiert. Das Schicksal (Tilman
Rothermel) hatte bestimmt, dass es mir den Weg
zum Meer zeigt. So habe ich diesmal gemeinsam
mit Tilman drei Tage lang Energie ausgestrahlt, die
Karel dann in lustige und lehrreiche Bilder verwan-
delte. Latente Bilder erstaunlicher Situationen sind in
meinem Gedächtnis versteckt und ich glaube, dass
die Erlebnisse aus unserer Zusammenarbeit nicht so
leicht von irgendetwas überboten werden. Tilman,
danke dafür, dass ich das Meer gesehen habe ...

Anna Kocourková


Anna und ich arbeiteten ursprünglich am The-
ma „Begegnungen“. Bei den Vorbereitungen dazu
besuchte ich Bremerhaven, und da kam diese Idee
plötzlich auf: Wir suchen zusammen das Meer. Eine
konkrete Arbeit mit Fotografie, bei der zumindest
ich mich auf einem fremden Terrain bewege. Anna
hingegen fühlt sich da - obwohl im fremden Land -
zu Hause. Und ihr Mann Karel Kocourek kann in das
Projekt als Fotograf miteinbezogen werden. Anna
und Karel waren einverstanden. Anna, Karel und ich
trafen uns in Bremen.
38 Orte wurden aufgesucht, die eine besonde-
re Bedeutung haben, sei es ganz privat, sei es im
geschichtlichen Kontext oder wegen der kulturellen
Färbung. Und wir machten uns auf den Weg.
Der Weg zum Meer: Das Meer - immer verbunden
mit Aufbruch, mit hinter sich Lassen von Altem, mit
Sehnsucht und Hoffnung. Freiheit. Ohne ganz
genausagen zu können, was aus dieser Freiheit werden
wird. Die in den Bildern immer auftauchenden Koff-
er sind Hinweis auf das Bewegende von Sehnsucht.
Der Inhalt, der hier unendlich nutzlos erscheint,
kann dennoch ein Symbol für zärtlichen Verlust und
mühsames sich Losreißen sein. Ursprung und Ziel
von Bewegung. Geschichte: Bei Brake hatte Admi-
ral Brommy sein Quartier, bei Altenesch wurde den
Stedinger Bauern eingeheizt, den Bunker Valentin
kennt jeder, und dass Vegesack das erste künst-
liche Hafenbecken Bremens hatte, hat mir mein
Freund Uli Weidinger gesagt. Schließlich belegt die
Geschichte vom Harriersand, dass es auch hierzu-
lande den Drang nach Freiheit gab. Nur soviel aus
dem ganz Vielen. Persönliches: z. B. Die Tonbänder,
die da auf dem Boden in der Nähe von Radio Bre-
men liegen, sind von Peter Dahl. Ein großer Freund.
In Rechtenfleth gibt es ein Denkmal zu Ehren von
Karl dem Großen, er ist der Namenspatron von Karel
Kocourek. Die Plastiken in Vegesack sind von Tho-
mas Recker, der bei dem Pilsener Symposium 1999
mit dabei war. Natürlich Kultur: Was hat eigentlich
Alexander von Humboldt bewogen, sich einsperren
zu lassen in unsere Bierbrauerei? Dann die Arbeiten
von Sol le Witt und Jochen Gerz - beides Wegweiser!
Die Umsetzung: Die Fotos werden im Freien ste-
hen. Wo es möglich ist, dort, wo sie aufgenommen
wurden. Der Ort als das Handfeste, die Position.
Uneinnehmbar und doch flüchtig. Das Foto als das
Dokument einer flüchtigen Sehnsucht. Freiheit als
Projektion. Deswegen: In der Ausstellung werden
die entstandenen Bilder projiziert. (Vor dem Hinter-
grund des Bremer Wetters. - Es hatte uns in den drei
Tagen weiß Gott gut bedient...)

Tilman Rothermel

Tilman Rothermel ukazuje
Anně Kocoukové cestu k moři

Karel mně koupil nový, ještě lepší, fotoapa-
rát. Odjela jsem podruhé do Brém s úmys-
lem fotografovat. Nevyfotografovala jsem
ani jeden obrázek. Osud (Tilman Rothermel)
určil, že mně ukáže cestu k moři. Tentokrát
jsme společně s Tilmanem tři dny vyzařova-
li energii, kterou Karel přeměnil ve veselé
a poučné obrázky.
Latentní obrazy úžasny´ch situací jsou ukry-
té v mé paměti a myslím, že zážitky z naší
spolupráce jen tak něco nepřekoná. Tilmane,
díky za to, že jsem uviděla moře...

Anna Kocourková


Anna a já jsme původně pracovali na tématu
„setkávání“. Při přípravách jsem navští-
vil Bremerhaven a tam vznikl náhle tento
nápad: budeme společně hledat moře.
Konkrétní práce s fotografií, při níž jsem
se alespoň já pohyboval na neznámé půdě.
Oproti tomu Anna se cítila – ačkoli v cizí
zemi – jako doma. A její muž, Karel Kocou-
rek, může by´t zapojen do projektu jako
fotograf.
Anna a Karel souhlasili.
Anna, Karel a já jsme se potkali v Brémách.
Navštívili jsme 38 míst, která mají zvláštní
význam, ať už zcela soukromy´, v historic-
kém kontextu či kvůli kulturní rozmanitosti.
A vydali jsme se na cestu.
Cesta k moři: moře - stále spojeno s odcho-
dem, se zanecháváním starého za sebou,
spojeno s touhou a nadějí. Svobodou. Aniž
by se dalo zcela přesně říct, co se z oné svo-
body stane. Kufry stále se objevující
na fotkách jsou odkazem na cit jménem
touha. Obsah, který se jeví jako nekoneč-
ně zbytečný, může být přesto symbolem
pro něžnou ztrátu a namáhavé odtržení se.
Původ a cíl pohybu.
Historie: U Brake bydlel admirál Brommy, u
Tilman Rothermel, Anna a Karel Kocourkovi
Altenesche byli poraženi stendingertí sedlá-
ci, bunkr Valentin zná každý a že Vegesack
měl první umělý přístav Brém, mi řekl přítel
Uli Weidinger. Nakonec dokazuje příběh
Harriersandu, že i zde existovala touha po
svobodě. Jen tolik z bohaté historie.
Osobně: např. magnetofonové pásky, které
leží nedaleko Radia Bremen na zemi, jsou
od Petera Dahla. Velký přítel. V Rechtenfle-
thu je památník na počest Karla Velikého,
ktery´ je patronem jména Karla Kocourka.
Plastiky ve Vegesacku jsou od Thomase
Reckera, který se účastnil plzeňského
sympozia v roce 1999.
Samozřejmě kultura: Co vlastně přimělo
Alexandra von Humboldta k tomu, aby se
nechal zavřít do našeho pivovaru? Pak práce
od Sol le Witta a Jochena Gerze – milníky!
Realizace: Fotografie budou stát v přírodě.
Pokud to bude možné, přímo tam, kde byly
pořízeny. Místo jako realita, pozice. Pevná
a přesto prchavá. Fotka jako dokument
prchavé touhy. Svoboda jako projekce.
Proto: Na výstavě budou vzniklé obrazy
promítány. (Na pozadí brémského počasí
- bůh ví, že nám v těch třech dnech dobře
posloužilo…)

Tilman Rothermel