Kooperation Anna Kocourková - Hermann Komar
glaub ich noch ans meer,
so hoffe ich auf land

Anna Kocourková aus Pilsen und Hermann Komar
aus Bremen fanden ihre Zusammenarbeit und
bildnerische Auseinandersetzung während der
Begegnungen im Projekt Bremen-Böhmen. Die
hier gezeigten Arbeiten der Künstler sind Erge-
bnisse eines Dialogs über das Gedicht von Inge-
borg Bachmann. Ihr Gedicht spricht Stimmungen,
die Suche und ein suchendes Identifizieren an.
Hermann Komar geht seit einiger Zeit ähnlichen
Dingen nach, nämlich den individuellen Beson-
derheiten seiner väterlichen Herkunft. Die Fami-
lie stammt aus der früheren Tschechoslowakei,
aus einem kleinen Ort namens Janov, in dem
sie deutsch-kulturell geprägt lebte, bis 1945. In
der persönlichen Aufarbeitung der Erforschung
kultureller Wurzeln hat Hermann Komar sich an
Aufenthalten und Kunstausstellungen in der Ts-
chechischen Republik beteiligt. In Prag ist es die
Begegnung mit und Inspirationen durch Tomas
Svoboda, einem namhaften Lithografen. Hermann
Komar schuf dort lithografische Arbeiten über die
Jahre 1998 bis 2008 im Atelier Svoboda in Prag.

Im Projekt Bremen-Böhmen war Hermann Komar
schon in den ersten Jahren dabei. Um diesen
wesentlichen Impuls aus den Jahren nach 1998
besonderen Ausdruck zu verleihen, hat Her-
mann Komar für den Beitrag zu diesem Projekt
zwei Arbeiten aus seiner früheren Zeit quasi als
rückschauende Basis für die Sichten auf die Iden-
titätssuche bestimmt. Dabei ist die fiktiv visionäre
Vorstellung wie sie Ingeborg Bachmann lyrisch
äußert, die initiierende Inspiration für vielfälti-
ge Dialoge mit den Künstlern aus Pilsen. Daraus
ergibt sich mit der Fotografin Anna Kocourková
eine kooperierende Arbeit, den hier gezeigten
bildnerischen Gedankenweg zu entwickeln. Es
entstanden zwei sich addierende Sequenzen, eine
dreiteilige fotografische Bildreihe und ein Dop-
pelbild, beide in Reihe, lose und rhythmisch zuei-
nander gefügt. Die Arbeiten von Anna Kocourko-
vá wurden in den letzten Jahren in einer Anzahl
bedeutender Museen und europäischer Institute
gezeigt. In Zyklen und Themen entwickelt und
realisiert sie spannende Arbeiten und präsentiert
Gedanken und Vorstellungen verbunden mit Inha-
ltlichkeit und ästhetisch schönen Arrangements
und Kompositionen. Hermann Komar lernte Anna
Kocourková als eine feinsinnige, immer umsichti-
ge Persönlichkeit kennen. In den Gesprächen
aber auch in den Texten findet sie ergründende
und Interesse weckende Gedanken und Worte,
sie sind im Dialog so wertvoll wie auch ihre Foto-
grafien. Die Arbeiten ergeben einen Schlusspunkt
der Auseinandersetzung mit literarischen Gedan-
ken der Ingeborg Bachmann, des sich aufeinan-
der zu Bewegens und Treffens. So präsentiert,
sollen sie einen Impuls zu weiteren bildnerischen
Gesprächen ergeben, die auch im interkulturellen
Dialog seine Inspiration haben mögen.

Hermann Komar

Anna Kocourková, 3 fotografien, (h) 80 cm

Anna Kocourková, 3 fotografie, (v) 80 cm
Hermann Komar, 2 fotografien, (h) 80 cm

Herman Komar, 2 fotografie, (v) 80 cm
Věřím-li ještě v moře,
doufám v pevninu

Anna Kocourková z Plzně a Hermann
Komar z Brém začali spolupracovat
a výtvarně se střetávat během setkání při
projektu Bremen-Böhmen. Anna Kocourko-
vá je známou umělkyní v oblasti fotografie
a Hermann Komar je umělec z Brém pra-
cující s grafikou. Vystavené práce umělců
jsou vy´sledkem dialogu o básni Ingeborg
Bachmannové „Čechy leží u moře“.
Básnířka Ingeborg Bachmannová napsala
dílo v roce 1964 a společně s dalšími básně-
mi ho zveřejnila v roce 1968 v sešitu č. 15
časopisu „Kursbuch“. Báseň vznikla během
jejích dvou pražských cest a tehdejší četby
Shakespeara. Prožitky z Prahy se protínají
s existenciálními zážitky z rozchodu
s Maxem Frischem.
Literární portál satt.org. popisuje její
nevšední pohled na věc, na „její“ Prahu,
„její“ Čechy:
„Autorka si nepohrává jen s citáty, ale také
s motivy jakými jsou domy, mosty, moře,
půda, hranice a slovo. V rámci těchto sou-
řadnic se může lyrické já nejdříve začlenit,
Čechy, město u moře (přičemž moře je
také asociací na ženskost) umožňují takové
začlenění. Místo je v první sloce líčeno
jasně pozitivně („zelené“, „zdravé“, „ráda“).
Zároveň vyvolávají použité protiklady
ve druhé sloce uvolněnou náladu, která je
nesena dovolením, vírou, očekáváním. (…)
Báseň Ingeborg Bachmannové oslovuje
náladou, hledáním a hledajícím ztotožně-
ním. Hermann Komar se věnuje již nějaký čas
podobny´m věcem, a sice osobity´m
zvláštnostem otcova původu. Rodina pochá-
zí z bývalého Československa, z malého
města Janova, v němž žila ovlivněna němec-
kou kulturou do roku 1945.
V osobním zkoumání kulturních kořenů se
Herman Komar zúčastnil pobytů a umělec-
kých výstav v České republice. Především
díky skupině v Brémách se mohly rozvinout
komunikativní přístupy k jazyku, historii
a kultuře České republiky. V Praze je to
inspirativní setkání s Tomášem Svobodou,
vynikajícím litografem. Herman Komar
ve Svobodově litografickém ateliéru praco-
val v letech 1998 až 2008.

Herman Komar se projektu Brémy – Čechy,
který existuje již více než deset let, účastnil
již v prvních ročnících. Aby dodal tomuto
podstatnému impulsu z let po roce 1998
zvláštní význam, určil Hermann Komar
jako příspěvek pro tento projekt dvě práce
svého ranějšího období, tedy jakýsi zpět
se ohlížející základ pro hledání identity.
Fiktivní vizionářská představa, jak ji lyricky
vyjadřuje Ingeborg Bachmannová, je iniciu-
jící inspirací pro obohacující dialogy
s umělci z Plzně. Z nich se vyvinula spolu-
práce s fotografkou Annou Kocourkovou,
aby se zde představené výtvarné myšlenko-
vé cesty dále rozvíjely. Vznikly dvě navzá-
jem se doplňující sekvence, třídílná fotogra-
fická obrazová řada a dvojobraz, souřadně,
volné a rytmicky navzájem propojené.
Práce Anny Kocourkové byly v posledních
letech vystavovány v mnoha vy´znamny´ch
muzeích a evropsky´ch institutech. V cyk-
lech a tématech rozvíjí a realizuje poutavé
práce a prezentuje myšlenky a představy
společně s obsahem a esteticky krásny´mi
aranžmá a kompozicemi. Hermann Komar
poznal Annu Kocourkovou jako citlivou,
vždy rozvážnou osobnost. V rozhovorech,
ale i v textech, nachází výstižné a zájem
vyvolávající myšlenky a slova; jsou v dia-
logu stejně tak hodnotná jako její fotografie.
Práce tvoří závěrečnou tečku za střetáváním
se s literárními myšlenkami Ingeborg Bach-
mannové, vzájemny´m pohybem a potkává-
ním. Takto prezentované práce by měly dát
impulz k dalším výtvarným rozhovorům,
které by mohly nalézt inspiraci v interkul-
turním dialogu.

Hermann Komar