Kooperation Miroslava Nová - Rosa Jaisli

Miroslava Nová

Berühre den Stein

Der Stein hat Ewigkeit und Gedächtnis
Nicht Menschen haben ihn zusammengemischt
Er bietet sich an zum Aufrauen und zum Polieren
So konnte ihn das Wasser abspülen, der Wind
peitschen
Er hinterließ
eine Spur im Lehm
Mit mir lacht er und weint er
Er kann mich durchfliegen und hinterlässt eine
Kontur
Dann vergesse ich mich selbst

Im Mittelpunkt der Kooperation zwischen den
Bildhauerinnen Rosa Jaisli und Miroslava Nova
steht die Auseinandersetzung mit Raum und Lee-
re. Die Herangehensweise beider Künstlerinnen
unterscheidet sich nicht nur durch das Material:
Nova arbeitet mit unterschiedlichen Werkstoffen
wie Marmor, Sandstein oder Gips, Jaisli haupt-
sächlich mit Alabaster. In den Arbeiten von Miro-
slava Nova nimmt das anorganische Material des
Steins organische Formen an. Ausgangspunkt
ihrer Werke ist dabei nicht der vorher geschaff-
ene Entwurf, sondern die unmittelbare Tektonik
des Steins. Die Künstlerin reflektiert dabei die
räumliche Dimension ihrer Objekte. Dazu fer-
tigt sie Bleistiftzeichnungen an, in denen sie die
dreidimensionalen Skulpturen als Negativformen
darstellt. Die Masse der Skulpturen wird zu lee-
rem Raum, die Leere des Raums zu einem figür-
lichen Äußeren. Andere Arbeiten Miroslava Novas
zeigen Steinabdrücke in Gips. Der dabei entste-
hende Raum hinterlässt wiederum Leere als letzte
Spuren des Steins.
Im Gegensatz dazu arbeitet Rosa Jaisli mit
klaren, architektonischen Formen. Sie schneidet
aus dem Inneren des Steins Räume heraus. Ihre
Schnitte sind gradlinig und glatt. Die erfundene
Architektur mit wechselnden und überraschen-
den Ein- und Durchblicken bieten dem Betrachter
nicht nur eine rationale Herausforderung, sondern
auch die Ahnung eines Geheimnisses. In ihren
Papierarbeiten beschäftigt sich Jaisli in raffiniert
kontrastierender Weise mit dem Thema Leere.
Durch Überlagerung mehrerer Papierschichten
lässt die Künstlerin Räume und Masse entstehen.
Das Reißen und Schneiden der Bögen schafft
beeindruckende Tunnel- und Lochgebilde, die das
Thema der Leere leicht umspielen. Die Koopera-
tion der Künstlerinnen ist eine Ode an den Stein,
ist ein immer wiederkehrender Bezug zu ihren
Steinskulpturen. Trotz unterschiedlichster Heran-
gehensweisen finden die Bildhauerinnen in ihrer
Grundthematik stets Bezug zu einander, der sich
im Ergebnis ihrer Werke widerspiegelt.

Tobias Pollok

Rosa Jaisli, Installation Pilsen, Städtische Galerie, 2008, Alabaster und Papier

Rosa Jaisli, Instalace Pzeň, Městská galerie, 2008, alabastr a papír
Mirka Nová, Stein Nr. 100, 2009, Marmor aus Nehodív

Miroslava Nová, Kámen č. 100, 2009, nehodívsky´ mramor
Miroslava Nová, Durchblick, Bleistift, Papier, 2009

Mirka Nová, Průzory, tužka, papír, 2009
Miroslava Nová, Steinabdruck II, 2009, Lehm

Mirka Nová, Otisk kamene II, 2009, hlína

Miroslava Nová

Dotkni se kamene

Kámen má věčnost a paměť
Nenamíchali jej lidé
Je nabídnut až po zdrsnění a hlazení
Tak jej mohla omílat voda, bičovat vítr
Zanechal stopy v hlíně
Se mnou se chechtá a pláče
Může mnou proletět a zanechá obrys
Pak zapomenu na sebe

Středem pozornosti spolupráce sochařek
Miroslavy Nové a Rosy Jaisli je zápas
s prostorem a prázdnem. Jejich přístup se
liší nejen výběrem rozdílného materiálu:
Nová pracuje například s mramorem, pís-
kovcem či sádrou, Jaisli především
s alabastrem.
V dílech Miroslavy Nové získává anorga-
nicky´ materiál kamene organickou podobu.
Jaisli nevychází z předem připraveného
návrhu, ale z bezprostřední tektoniky kame-
ne, reflektuje přitom prostorové dimenze
objektů. Za tímto účelem si zhotovuje náčr-
ty tužkou, na ktery´ch zachycuje negativní
formu trojrozměrny´ch soch. Hmota jejích
děl se stává prázdny´m prostorem, prázdnota
prostoru pak figurativním zevnějškem. Další
práce Miroslavy Nové ukazují kamenné
otisky v sádře. Prostor, který přitom vzniká,
zanechává opět prázdno jako poslední
stopu kamene.
Rosa Jaisli pracuje naproti tomu s jasny´mi
architektonickými formami. Zevnitř kamene
vyřezává prostory, její tahy jsou přímé a
hladké. Takto vzniklá architektura se střída-
vými a překvapujícími náhledy či průhledy
nabízí divákovi nejen racionální vy´zvu, ale
také příslib tajemství. Ve své tvorbě s papí-
rem se Jaisli zabývá prázdnem rafinovaně
kontrastujícím způsobem. Díky překry´vání
jednotlivy´ch papírovy´ch vrstev vzniká pod
jejíma rukama prostor a hmota. Trháním a
řezáním papírových archů vytváří překva-
pující tvary tunelů a otvorů, které si hrají
s tématem prázdnoty. Spolupráce sochařek
je ódou na kámen, je znovu vytvářeny´m
vztahem k jejich kamenným objektům. Přes
rozdílný přístup nalézají sochařky ve své
základní tématice vzájemny´ vztah, ktery´ se
odráží ve výsledku jejich děl.

Tobias Pollok