Kooperation David David Šlajs - Gotthart Kuppel
David Šlajs, Pozzo & Lucky Ltd., 2009
Gotthart Kuppel, Paare aus einem Totentanz, alle ohne Jahr, Assemblagen, aus diversen gefundenen Materialien, Maße ca. 30 x 15-20 x 10-15 cm (var.)

Gotthart Kuppel, Dvojice z who-is-who tance smrti, bez časových údajů,materiálová asambláž, z různých nalezených předmětů, Dvojice z who-is-who tance smrti, ca. 30 x 15-20 x 10-15 cm (var.)
Kooperation mit David Slajs

„Wo kommen denn all diese Skelette her?“
Samuel Beckett, Warten auf Godot

Lange Jahre war ich am Theater beschäftigt. Auf
der Suche nach einem weiteren Partner, stieß
ich auf David Šlajs, der an der Theaterakademie
studiert und sich mit Theaterausstattung im wei-
testen Sinn beschäftigt. Eine Bilderserie von ihm
trägt den Titel „Pozzo and Lucky“. Diese beiden
sind Figuren aus dem Stück „Warten auf Godot“
von Samuel Beckett, wo sie als ein nicht vonei-
nander trennbares Paar auftreten.
Mich interessierte eine mögliche Beziehung des
Paars mit den ebenfalls untrennbaren Figuren
paaren des klassischen Totentanzes: z. B. Papst
und Tod, König und Tod, Bettler und Tod.
Da ich circa 60 Totentanzpaare gebaut habe,
schlug ich vor, meine Paare mit Davids Serie un-
ter dem Arbeitstitel „Pozzo and Lucky meet the
Dance of Death“ zusammen zu bringen, also zwei
bereits vorhandene Werkgruppen einander gege-
nüber zu stellen. Man muss dazu wissen, dass
Lucky eine eigenwillige Form des Tanzes vorführt,
und dass Pozzo und Lucky während des Stückes
langsam dahinsterben.
Meine Totentanzpaare unterscheiden sich von
klassischen Paaren dadurch, dass man bei ih-
nen nicht erkennen kann, welche Figur den Tod
darstellt, der den Menschen abholt, und welche
den Menschen. Die Entscheidung darüber trifft
der Betrachter je nach dem, was er in den nicht
ausgearbeiteten Gesichtern der beiden Figuren zu
erkennen glaubt.
Die Bilder von Davids Serie, die ich vor Augen
bekam, sind nicht figurativ. Die Nicht-Gesichter
meiner Totentanzfiguren und das Nicht-Figurative
der Lucky and Pozzo-Serie würden sich begegnen.
David seinerseits schlug schließlich vor, seine Bil-
der, zweiseitig bemalt, waagerecht in den Raum
zu hängen und eine Anzahl der Totentazfiguren
auf die obere Bildfläche zu stellen; die unte-
re würde für das Publikum über Handspiegel zu
betrachten sein. Die Kooperation hängt also im
wahrsten Sinne des Wortes in der Luft. Um wel-
che Bildinhalte oben und unten es sich dabei han-
deln wird und ob sie Bezug nehmen werden auf
Pozzo und Lucky und den Totentanz, hat David
bisher noch nicht zur Kenntnis gegeben. Ende
März bat David, fünf der Totentanzpaare nach Pilsen
bringen zu lassen, um sie für seine Arbeit vor
Augen zu haben. Er hat sie bekommen.

Gotthart Kuppel

Spolupráce s Davidem Šlajsem

„Odkud se berou všecky ty mrtvoly?“
Samuel Beckett, Čekání na Godota

Pro divadlo jsem pracoval dlouhé roky. Při
hledání dalšího partnera jsem narazil na
Davida Šlajse, ktery´ studuje na divadelní
akademii a zaby´vá se divadelní vy´pravou
v nejširším smyslu slova. Jedna jeho série
obrazů nese název „Pozzo and Lucky“. Ti
dva jsou postavy ze hry „Čekání na Godo-
ta“ Samuela Becketta, kde vystupují jako
nerozlučitelny´ pár.
Zajímal me možny´ vztah tohoto páru s rov-
než nerozlučitelny´mi páry postav klasického
tance smrti, např. papeže a smrti, krále a
smrti, žebráka a smrti.
Jelikož jsem vytvořil asi 60 párů na téma
tanec smrti, navrhl jsem, dát moje páry
dohromady s Davidovou sérií pod pracov-
ním názvem „Pozzo and Lucky meet Dance
of Death“, tedy konfrontovat dvě již vytvo-
řené pracovní skupiny. K tomu je důležité
vědet, že Lucky předvádí svévolnou formu
tance a že Pozzo a Lucky během hry pomalu
umírají.
Moje páry tance smrti se od párů klasicky´ch
liší tím, že u nich nelze rozpoznat, která
postava znázorňuje smrt, jež človeka odná-
ší, a která znázorňuje človeka. Rozhodl by o
tom divák podle toho, co sám vidí v nepro-
pracovaných obličejích obou postav.
Obrazy z Davidovy série, které jsem viděl,
nejsou figurativní. Setkaly by se ne-obličeje
my´ch postav tance smrti a nefigurativnost
série o Luckym a Pozzovi.
David ale nakonec navrhl, pověsit jeho
obrazy, namalované z obou stran, v prostoru
vodorovně a určitý počet figur tance smrti
postavit na horní plochu obrazů; spodní
plochu by publikum mohlo sledovat pomocí
zrcátka. Spolupráce tedy v nejskutečnej-
ším smyslu slova visí ve vzduchu. O jaké
obsahy obrazů nahoře a dole se přitom bude
jednat a jestli budou mít vztah k Pozzovi
a Luckymu a k tanci smrti, David zatím
nesdelil. Koncem března mě David poprosil,
zda bych nechal do Plzně přivézt pět z párů,
aby je mohl mít pro svoji práci před očima.
Páry dostal.

Gotthart Kuppel